Obec Tršice


HISTORIE    OBCE

      Nejstarší dochovaná písemná zpráva o existenci Tršic je z roku 1282. *) Klikněte pro upřesnění
Na listině kláštera Hradiště u Olomouce z toho roku je mezi jinými uveden jako svědek Oneš z Tršic (de Trssicz). Tento vladyka zaujímá jednu z nižších příček hiearchického žebříčku tehdejší feudální vládnoucí třídy. V Tršicích vlastnil nějaký pozemkový majetek. Předpokládá se, že měl v Tršicích vlastní zemanské sídlo-tvrz a dvorec, jehož provoz byl zajišťován čeledí a robotní prací nevolníků, jimž byla část půdy v okolí vesnice rozdělena k obdělávání a na niž nacházeli obživu.
      O dalších feudálech, kteří měli v Tršicích majetek, jsme informování ze zápisů v zemských deskách od poloviny 14.století. Do zemských desek byli zapisovány majetkové převody mezi světskými feudálními vlastníky. Jejich stručná forma však většinou nedovoluje blíže nahlédnout do skutečných poměrů ve vsi. Tak se v roce 1359 připomíná Hereš z Tršic. O rok později zde zapsal jistý Náhrad své manželce Anně 50 kop grošů věna. Časté zápisy na tršické zboží v zemských deskách z tohoto období dávají tušit, že vesnice neměla jednoho pána, ale byla rozdělena na díly, jejichž velikost a ekonomickou funkci můžeme jen s obtížemi rekonstruovat. Snad třetinu vsi drželi koncem 60.let 14.století Medvídek z Tršic a jeho strýc Václav z Doloplaz. V roce 1370 totiž vyměnili třetinu Tršic a třetinu Bělé s Unkem z Majetína za jeho majetek ve Svésedlicích a v roce 1371 Medvídek vyplatil své sestře Anně, provdané za Vlčka z Rataj, věno na Tršicích.
      Koncem 60.let tedy můžeme předpokládat existenci vladyků z Tršic, kteří ve vesnici vlastnili mimo jiné zmíněný dvorec snad o dvou lánech a ten jako věno přenechali své sestře Anně.
      Své nároky na majetek v Tršicích uplatnil rovněř Oldřich Stoš z Bránic na základě skutečnosti, že byl byl ručitelem Viknana z Tršic, který se zadlužil u židů. Zdálo by se, že s těmito žalobami se Lacek z Kravař snadno vypořádal poté, co mu v roce 1406 moravský markrabě Jošt udělil v léno tvrz Tršice a ves ležící pod tvrzí s rybníky, mlýny, selskými grunty, poli, lesy, loukami a patronátním právem k tamnímu kostelu, tak jak toto zboží na markrabě spadlo po smrti Unky z Majetína.
      V průběhu husitských válek dostala vesnice nového majitele, když podle deskového zápisu z roku 1437 Václav Ruš a Jan z Doloplaz ves Tršice s tvrzí a dalším příslušenstvím včetně patronátního práva postoupili Mladotovi z Prusinovic.
      Po Mladotově smrti spravovala majetek nejprve jeho manželka Anežka z Rokytnice. V roce 1460 obvinila Jana Tunkla z Brníčka, že služebníci jeho otce pobrali na tršické tvrzi nějaké stříbro, stříbrné pásy, sukně a další věci, které Tunkl nechce vrátit.
      Později připadly Tršice Mladotově dceři Markétě z Prusinovic a ta v roce 1464 přijala k jejich společnému držení svého manžela Bohuslava z Kokor.
      Po Bohuslavově smrti zdědil tršické zboží jeho syn Záviš z Kokor, který v roce 1499 nejprve učinil svým společníkem na tršické tvrzi a jejím příslušenství strýce Hynka z Vrahovic a o dva roky později mu majetek prodal za 3400 uherských zlatých.
      Nejbližší deskový zápis je z roku 1529, kdy Jetřich z Prusínovic vložil tršické panství Jiřímu Žabkovi z Limberka. Vrchnostenské sídlo bylo již při této příležitosti nazýváno zámkem. K prodeji Tršic Jiřímu Žabkovi však došlo brzy poté, co Jetřich z Prusinovic udělil (r.1520) tršickým odúmrť.
      Právě na Žabkovu žádost povýšil v roce 1526 král Ludvík ves Tršice na městečko a tím byl právně vyjádřen skutečný stav, kdy se někdejší vesnice, jež byla v minulosti samostatným statkem často rozděleným i mezi několik držitelů, postupně stávala centrem panství i administrativním i ekonomickým střediskem blízkého okolí. Na základě královského povýšení získala tršická obec právo šenkovat pivo, víno i pálenku, stavět pivovary, konat každé pondělí trh a v týdnu po sv.Kunhutě trh výroční, pečetit černým voskem. Ve znaku městečka byl štít blankytné barvy rozdělený v půli vodorovně dvěma břevny, v horní polovině se žlutým vyobrazením polovice orla, v dolní s vyobrazením žabky s hlavou obrácenou vlevo.
      V deskovém zápise pro nového majitele je sice tršické panství uvedeno ve stejném rozsahu jako ve vkladech předchozích, tedy s dvěma lidmi v Laznikách, pustými vesnicemi Otěhřiby a Bělou, osedlými Zákřovicemi a Zatěší, ale ve skutečnosti se právě při této příležitosti tršické panství rozrostlo o vesnice Lipňany a Vacanovice, jež Jiří Žabka získal v lednu 1532 od krále Ferdinanda a již v únoru toho roku je přenechal Žibřidovi z Bobolusk.
      Žibřid měl v roce 1560 spor s olomouckým biskupem o obsazení tršické fary, když odtud vypudil katolického faráře Šimona a na jeho místo povolal ultrakvistického kněze z Kokor. Jestliže nás dosavadní prameny informovaly především o feudálech, kteří se v Tršicích střídali, pak od 2.poloviny 16.století získáváme přece jen plastičtější obrázek o skutečných poměrech v městečku.
      Ve feudálním období dějin Tršic tvoří významný předěl rok 1568. Městečko i s připojenými vesnicemi se tehdy ocitlo pod církevní vrchností, pod kterou patřilo - s výjimkami v počátečním období - až do samého konce feudalismu v roce 1848.
      Za zmínku ještě stojí to, že za dobu třicetileté války podnikli Švédové řadu spížovních i kořistnických výpadů. Při jednom z nich, v roce 1642, vpadli též do Tršic, kde vypálili městečko, kostel a faru. Přitom se obětí plamenů stali též archiválie, které dnes chybí.
      Další tragický požár v dějinách obce vypukl dne 19.července 1830. Nepozorností kuchařky vyšlehl plamen, podporovaný náhle se zvednuvším silným větrem a bylo zničeno 41 domů, kostel, fara, zámek, všechna hospodářská stavení u něj a pivovar.
      Po roce 1848 byly okolní pozemky a objekty rozprodány církví a rozděleny mezi tehdejší poddaný majetnější lid a církevní hodnostáře sídlící v obci.
      Starého data jsou i první zmínky o škole (1622) a kostele (1374), který byl dvakrát vypálen (1642 Švédové, 1758 Prusové) a dnešní stavba je z let 1905-1906. Středověká tvrz nad obcí byla v roce 1568 přestavěna na renesanční zámek.
      Významnou úlohu v hospodářském životě Tršic měly rybníky, kterých se uvádí (r.1694) celkem 6 a ke stejnému datu je i první zmínka o chmelnicích, které ale postupně zanikaly.
      Novodobá historie tršického chmelařství je spojena s rokem 1861, kdy místní rolník Hynek Floryk ve spolupráci s významným chmelařským odborníkem prof.Janem Lamblem vysadil první chmelnici a jeho úspěchy vedly k rychlému zakládání chmelnic v Tršicích i okolí. V roce 1883 se ustavil Chmelařský spolek pro Tršice a okolí, který hájil zájmy chmelařů, měl vlastní pokusnou chmelnici a díky jeho podpoře byla v roce 1927 postavena moderní budova Zemské odborné zemědělsko-chmelařské školy v Tršicích. Rozvoj chmelařství od konce 19.století příznivě ovlivňoval rozvoj zemědělství i hospodářského života na Tršicku.
      V roce 1869 vznikla pošta, 1870 záložna, která patřila k velmi úspěšným peněžním ústavům a poporovala další hospodářský i kulturní život kraje. V roce 1903 zahájila provoz družstevní mlékárna a roku 1924 družstevní pekárna.
      Ekonomický rozmach se projevil i bohatým životem kulturním a společenským, významný byl především hudební život obce. Jeho vyvrcholením-vedle řady významných hudebníků-bylo nastudování Smetanovy Prodané nevěsty v Tršicích místními ochotníky v roce 1928 (zásluhou tršického rodáka, profesora brněnské konzervatoře, Maxmiliána Koblížka).

Počet obyvatel

r.1850
r.1869
r.1880
r.1900
r.1921
1117
969
1059
1190
1146
 
r.1950
r.1970
r.1980
r.1990
r.1998
1042
1046
1026
953
973

zpět na "Z HISTORIE TRŠIC"



© JV 2012